These regionální (krajské) zdravotní politiky II

II. odkladná péče

1. Odkladná péče je taková zdravotní péče, která nevyžaduje okamžité neodkladné řešení (ve smyslu Emergent, Urgent nebo Delayed). Pacient se může k takové péči objednat, takovou péči lze tudíž naplánovat, což u neodkladné péče z podstaty věci nelze. Do odkladné péče přirozeně řadíme i takovou péči, která se nazývá následnou péčí, často dlouhodobě poskytovanou, jakož i terminální péči paliativní.

2. Je nezbytné konečně si uvědomit a také respektovat, že odkladná péče je tou zdravotní péčí, která je poskytovaná většině stařenek a stařečků v domovech či sanatoriích pro seniory. Demograficky a ekonomicky bude seniorů přibývat a přibývat. A příbuzných, schopných a ochotných postarat se o své staré a nemohoucí, bude ubývat a ubývat. Proto je třeba tato sociální zařízení dostatečně saturovat taktéž kvalifikovaným zdravotnickým personálem, zejména registrovanými zdravotními sestrami. Ale nejen jimi, rovněž ošetřovatelkami, terapeutkami, jakož i dalším pomocným personálem. Domovy pro seniory jsou totiž více zdravotnickými než sociálními zařízeními.

  1. Současná praxe je hanebná. Jako odstrašující příklad uvedu Domov pro seniory Vesna v Orlové, kde není v době od 21. hodiny večerní do 6. hodiny ranní přítomna žádná registrovaná zdravotní sestra, na 184 klientů (či přesněji pacientů) je přítomno cca 3-4 ošetřovatelek, tedy nižšího zdravotnického personálu. Co ty nebohé ošetřovatelky mohou reálně dělat? A tak bychom mohli brát jeden důchoďák za druhým (nejspíše nejen v MSK). Skutečně si přejeme takovou péči o naše rodiče a prarodiče?
  2. Návštěvní služba lékaře odpoledne, večer, o weekendech a svátcích není prakticky zajištěna. To co často předvádí „udatní“ příslušníci Zdravotnické záchranné služby MSK je politováníhodné. Když ještě fungovala návštěvní služba v rámci Lékařské pohotovostní služby (LPS) v Ostravě na Fifejdách (do 31. 12. 2015, kdy byla tak trochu zbrkle zrušena), drtivá většina stařečků a stařenek, u kterých se akutně (tj. neodkladně) zhoršil jejich dlouhodobý chronický zdravotní stav, mohla být po ošetření (praktickým) lékařem na místě ponechána (až 19 ze 20). Spokojeni byli všichni – pracovnice DD, stále agresivnější rodinní příslušníci pacientů a samozřejmě i samotní pacienti.

3. Je nejvyšší čas zastavit další a další organizační štěpení medicíny, tj. vznik dalších a dalších oborů, či lépe řečeno dalších a dalších specializovaných a ještě specializovanějších oddělení, zejména v periferních nemocnicích.

  1. Interní medicína musí být opět praktikována celistvě jako za časů našich učitelů a učitelů našich učitelů, nikoliv tu na kardiologii, tu na pneumologii, tu na gastroenterologii, tu na nefrologii, tu na revmatologii, atd. Toto je velmi kontraproduktivní způsob organizace práce, mj. i proto, že čeští lékaři dosud neumí teamově spolupracovat. Copak to nikdo z organizátorů zdravotnictví skutečně nevidí? A i když se dříve či později tomuto umění někteří naučí, tak v periferní nemocnici mají mít jen jednu kompaktní internu, avšak s různými spolupracujícími specialisty.
  2. To samé „v bleděmodrém“ samozřejmě platí i o chirurgických oborech. Opět v periferních nemocnicích.
  3. A konečně „v bledězeleném“ o laboratorních oborech a o zobrazovacích metodách. Opět v periferních nemocnicích.
  4. V centrální nemocnici, kterou bude mít regionální (krajský) zdravotnický systém pouze jednu, tam je naopak další specializace žádoucí, avšak musí existovat takový modus vivendi, ve kterém jednoznačně rozhodne pohotovostní lékař, pracující na pohotovostním oddělení, nikoliv na jakýchsi urgentních či centrálních příjmech.

4. Vysoká specializace a až superspecializace má smysl právě a pouze na úrovni centrálních nemocnic, kde kromě praxe (diagnostika a léčba) je samozřejmě nezbytná rovněž výuka a výzkum. O to více vyvstává do popředí schopnost pracovníků centrálních nemocnic skutečně teamově spolupracovat a rovněž schopnost celistvého pohledu na pacienta a jeho stonání. Jinak je to marnost nad marnost.

5. Odkladná péče, následná péče a paliativní péče jsou ideálním mostem ke spolupráci nemocničních a ambulantních lékařů. Každá nemocnice, ať již centrální či periferní, si musí aktivně budovat (a hlídat jako oko v hlavě) svůj přirozený kruh spolupracujících lékařů praktických, jakož i specialistů v jejich spádu.

6. Nesmíme zapomenout ani na rehabilitaci, která není ani neodkladnou, ani odkladnou péčí, nýbrž vytváří s nimi pevně stojící trojnožku. Rehabilitace v sobě zahrnuje mnohé prvky medicínské a rovněž mnohé prvky sociální péče. Jaké jsou v daném regionu a čase nezbytné rehabilitační kapacity a potřeby nám může ozřejmit klinická epidemiologie společně s daty od zdravotních a sociálních pojišťoven.

7. Zcela na závěr dodávám, nebojme se o soukromé poskytovatele zdravotní péče, ať už ambulantní či nemocniční, ti se skutečně neztratí. Bohatě postačí, když budou existovat skutečná „pravidla hry“ – a oni si hravě poradí. Přizpůsobí se.

MUDr. Vít Mareček
praktický a pohotovostní lékař
t.č. v Moravské Ostravě
Mobil: 777 408 940
Email: vitmarecek7@gmail.com
Web: www.ostravske-zdravotnictvi.cz

Ver20180603